Cesta do džungle

Tesco kolo značky Turbo v prvním kopci ukázalo svoje kvality, zasekla se totiž přehazovačka a to tak, že se dalo jet jen na největší kolečko :) Takže do kopce to bylo ok, ale po rovině nebo z kopce jsem jel jaksi pomalu. Naštěstí jsem měl cestu kolem servisu kol Turbo, tak jsem se stavil. No, někteří zdejší pracanti asi mají Nový Rok i 2.1. :)

LA Bicycle už dneska fungovali, tak jsem se vrátil asi 2 km zpátky a jeden šikovný Thajec se ihned pustil do mojí přehazovačky. Zašel jsem zatím na snídani naproti. Ani jsem si nevšimnul, že je to korejská restaurace, no a většina menu vypadala nějak následovně:

Vybral jsem si jídlo, ve kterém bylo nejméně masa a byla v něm rýže, zbytek ingrediencí v ostatních jídel jsem totiž většinou nepoznával :) V ceně byly zadarmo předkrmy, které byly překvapivě dobré:

Trochu jsem nedával kimchi zelí s chilli, ale ty placičky chutnaly jako české bramboráky se zeleninou a byly fakt super. Mořská řasa taky byla výborná chuťovka, ale nedala se sníst celá, bylo to jak jíst suché ryby. No a pak mi přinesli hlavní jídlo:

Trochu to vypadalo jinak než jsem čekal a ještě se to vařilo, když to přinesli. Snažil jsem se hůlkama rozmíchat syrové vejce do rýže. Číšník mě chvíli pobaveně sledoval a pak přinesl naběračku a celé mi to smíchal :))) To jsem fakt nečekal, ale jsem rád, že to udělal, jinak snídám sýrové vejce s rýží :) Po smíchání už to vypadalo poživatelněji:

Nakonec to bylo velmi dobré, skoro jsem to celé snědl. Stavil se za mnou kuchař, jestli mi to chutná, tak jsem řekl, že jo. Ptal se jestli to jím poprvé :) tak jsem taky přikýval. Usmál se a odešel a předvedl tanec ve stylu Gangnam - nekecám... byl jsem z toho tak v šoku, že jsem to ani nestihl vyfotit. Po "snídani" jsem se vrátil pro kolo, už tam stálo jako "nové". Oprava byla za 740 bahtů - cca. 400 kč. Dostal jsem i novou přehazovačku a seřídili mi kolo. Super servis, fakt, ještě v podstatě na počkání.

Posilněn a s funkčním kolem, svět vypadal opět barevněji, vyrazil jsem na sever. Prvních 35 km bylo strašných, protože jediná hlavní cesta vedla k letišti a byla to dost frekventovaná silnice. Na druhou stranu všude byly odstavné pruhy a navíc pruh pro motoristy, takže jsem byl od aut dost daleko. I tak jsem šlapal co nejrychleji, ať už jsem mimo město.

O dvě hodiny později provoz ustal a moje síly už ale taky téměř ustaly :) Záchranou bylo, že se všude podél silnice daly koupit chlazené nápoje (RedBull za 10 kč, Coca Cola za 12 kč). Za letištěm se z dvouproudé silnice vyklubala celkem rozumná cesta, viz foto:

Dostal jsem se na pevninu a zabočil na skvělou silnici 3006 spolu s jedním Norem, který byl černý jako boty a jel stejným směrem (akorát asi 3x rychleji, neměl holt kolo značku Turbo jako já :)

No a kolem 50. km cesty jsem si ten výlet začal plně užívat, krásné scenérie a žádný provoz, vysmátí zemědělci na mě mávali volali "Hello" :)

Posledních 10 km (z celkem 70 km, co jsem dnes ujel) začalo být dost bolestivých. Musel jsem už dělat časté přestávky, slunce pálilo a ten 8 kg batoh na zádech začal být cítit. Už jsem se ale blížil k cíli, což bylo poznat podle kvality silničního povrchu :)

Z posledních sil jsem došlapal do Water Jade resortu. Přivítali mě místní a ptali se mě na jméno a rezervaci. Prý musím mluvit pomaleji a že potřebuju nutně welcome drink. Prej že vypadám hrozně vyčerpaně a že se potřebuju schladit. Jo, fakt dobrý pozorovací schopnosti a empatie :) Po určitých zmatcích ohledně mojí rezervace, které mě dost vystresovaly jsme se dohodli a ukázali mi pokoj. Skoro jsem nepoděkoval a šel hned do sprchy. Takhle vypadá Water Jade, taková thajská "šumava":

Jezero u příjezdové cesty:

Další fotky budou až se trochu zchladím a dostanu se z šoku z přehřátí.

No a konečně mám ten správný klid na studium! :)